Od kreativních průmyslů ke kreativním klastrům

---

Termín kreativní průmysly se poprvé objevil v Austrálii v roce 1994 a dodnes neexistuje jeho jednotná všeobecně platná definice. V roce 1997 byla ve Velké Británii ustanovena meziresortní pracovní skupina pro mapování kreativních průmyslů a termín byl zakotven
do politické agendy labouristické vlády (Department for Culture, Media and Sport, DCMS – ministr kultury Chris Smith). Kreativní průmysly patří mezi nejdynamičtější sektory v Evropě: k HDP Evropské unie přispívají 2,6 %, mají vysoký potenciál růstu a poskytují kvalitní pracovní místa pro přibližně 5 milionů lidí ve všech 27 členských státech EU (Zelená kniha, 2010, s. 3). Pokud chtějí města či regiony udržet a získat ve vysoce konkurenčním prostředí kvalifikované lidské zdroje, tzv. „kreativní třídu“ (Florida, 2002), musí odpovídajícím způsobem zohlednit preference této skupiny v rozvoji daného území.
O významu kreativního průmyslu z pohledu Evropské Unie svědčí fakt, že rok 2009 byl vyhlášen Evropským rokem kreativity a inovací, a to za účelem zdůraznění důležitosti inovací a požadavků na podporu kreativity pro budoucnost Evropy.

Teorie klastrů

Strategie klastrů je pro firmy, města i region přínosná zejména v jedné klíčové oblasti, a to konkurenceschopnosti (Břusková, 2003). Teorii národní, státní a místní konkurenceschopnosti v kontextu globální ekonomiky rozvinul Michael E. Porter (1990), který zavedl pojem průmyslový klastr (anglicky cluster = seskupení, shluk) jako nový způsob nahlížení na národní, státní, regionální a městské ekonomiky a ukázal na novou roli firem, vlád a ostatních institucí v možnostech zvyšovaní konkurenceschopnosti. Klastr je geograficky blízké seskupení vzájemně provázaných firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb a souvisejících institucí v konkrétním oboru i firem v příbuzných oborech, které spolu soutěží, ale také spolupracují, mají společné znaky a také se doplňují (Porter, 1990). Porterova teorie dává spolupracujícím organizacím v rámci klastru prominentní roli v ekonomickém rozvoji spojeném s konkrétním geografickým místem. V případě kreativních klastrů se jedná o adaptaci teorie průmyslových klastrů na oblast kreativních průmyslů (Cikánek, 2009, s. 19). Mommaas (2004) tvrdí, že strategie podpory kreativních klastrů reprezentuje další stupeň
v rozvoji kultury jako zdroje regenerace měst.

Kreativní klastry mohou být podporovány shora (top-down) národními, regionálními nebo místními autoritami nebo mohou vzniknout spontánně (bottom-up přístup). Podobně jako u průmyslových klastrů dochází v rámci kulturních klastrů ke vzniku externích úspor prostřednictvím sdílení společné infrastruktury či technologií, sdílení společného pracovního trhu, transferu znalostí či atrakci stejných cílových skupin či společného marketingu (Hitters, Richards, 2001). Obecně se má za to, že na umístění klastru velmi záleží, protože sociální sítě jsou založeny na těch určitých místech, kde je kultura vyráběna a spotřebovávána (Markusen, 2004). Klíčovým faktorem podporujícím neformální výměnu informací “face-to-face” je prostorová blízkost jednotlivých institucí (Heebels, van Aalst, 2010). Zároveň klastr může přispívat ke stimulaci a motivaci dalších aktérů v oblasti kreativních odvětví ve městě či regionu ke zvýšení aktivity, a to formou kooperace nebo konkurence. Fungující a úspěšný kreativní klastr by měl obsahovat firmy zaměřené jak na lokální trhy, tak i na export mimo region (Slach, 2010, s. 203 In Přihláška – Ostrava Kandidát na titul EHMK 2015).

Case Study: Mediální klastr (Reggio Emilia, Itálie)

Případová studie je záměrně zaměřena na menší interkulturní italské město Reggio Emilia, přičemž záměrem je demonstrovat fakt, že koncept kreativních klastrů je uplatnitelný nejen v metropolích typu Berlín, Dublin, Londýn, Toronto aj., ale i v menších nemetropolitních oblastech. Hlavními hospodářskými odvětvími města Reggio Emilia (160.000 obyvatel) byly zemědělství a potravinářský průmysl zaměřený na lokální produkty (sýry, šunka, ocet). Město je velmi specifické tím, že 11,4% obyvatel nemá občanství členské země EU. Město je tudíž zapojeno do iniciativy „Intercultural cities“ za účelem sociální koheze. Ve městě se každoročně koná Evropský fotografický festival a samospráva v posledních čtyřech letech silně podporuje rozvoj kultury a kulturního image města. Vedení města nechalo v roce 2007 univerzitou v Modeně vypracovat analýzu kreativního průmyslu za účelem identifikovat nejsilnější odvětví s cílem posílení konkurenceschopnosti města. Proběhly rozhovory s celkovým počtem 305 jednotlivců i institucí, přičemž bylo zjištěno, že nejvíce mladých kreativních profesionálů pracuje v oblasti nových médiích. Město na základě analýzy finančně podpořilo založení mediálního klastru a společně se zástupci jednotlivých firem a institucí byla vypracována strategie pro vytvoření image „digital city“. Výsledkem spolupráce jsou velmi úspěšné projekty BluTu (aplikace pro mobilní online marketing) a Lepida Scuola (inovativní interaktivní výuková metoda) (URBACT, 2010).

Kreativní klastry v České republice

Ačkoliv kreativní průmysly nepatří v České republice k mainstreamovým tématům a ve státní kulturní politice se tento termín objevil teprve nedávno, koncept kreativních klastrů (i když prozatím nejednotný a nedefinovaný) se začíná uplatňovat i zde. Nárok na finanční podporu v rámci operačního programu “Podnikání a inovace” mají pouze oborové klastry zaměřené na zpracovatelský průmysl (dle kompetenčního zákona spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu). Zcela specifickým příkladem je existence nevýrobního Moravskoslezského klastru cestovního ruchu (KLACR), který je financován převážně na základě členských příspěvků.

Mezi prvními klastrovými projekty v oblasti kreativních průmyslů byly v rámci Karlovarského kraje iniciativy Tableware, Music Czech Made a klastr Lázeňství (Zemanová, 2009), dále ideový koncept socio-kulturního klastru Černá louka v rámci kandidatury statutárního města Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury. V tomto případě šlo spíše o koncept kulturní čtvrti (cultural quarter, Porter, Barber, 2007), kdy mělo dojít k revitalizaci bývalého brownfieldu Černá louka v blízkosti centra města a výstavbě nové kulturní infrastruktury. Ideoví autoři projektu (Přihláška, 2010) považovali kulturní klastr za synonymum kreativního milieu (Mommas, 2004), přičemž Landry (2000) chápe kreativní milieu jako místo, městskou čtvrť, lokalitu či region, který disponuje existencí tvrdé a měkké infrastruktury. Ambiciózní projekt byl kvůli nedostatku finančních zdrojů pozastaven. Jediným realizovaným projektem je “Přeshraniční klastrová iniciativa pro rozvoj kreativního průmyslu CreaClust”, jehož řešiteli jsou Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně a Trenčianska Univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne a který je finančně podporován operačním programem „Přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007—2013“. Partneři projektu si kladou za cíl vytvořit (dle Porterovy teorie) společnou přeshraniční zlínsko-trenčianskou síť (iniciativu) dlouhodobé a koordinované spolupráce subjektů (klastr) z oblastí kreativního průmyslu.

Shrnutí

Na závěr nezbývá než konstatovat, že tematika kreativních klastrů není v podmínkách České republiky neznámým pojmem. Porterovu teorii spolupracujících institucí rozšířil projekt socio-kulturního klastru Černá louka, který kreativní klastr chápal jako kreativní milieu (Mommas, 2004). Aktuálně běží projekt “Přeshraniční klastrová iniciativa pro rozvoj kreativního průmyslu CreaClust Zlín – Trenčín. Případová studie mediálního klastru dokazuje úspěšnost klastrových iniciativ založených na analýze daného odvětví a spolupráci širokého spektra aktérů (veřejná správa, soukromý sektor, univerzita). Kreativní klastrové iniciativy v ČR však zatím nemají nárok na finanční podporu z operačního programu Podnikání a inovace, jako je tomu u klastrů zaměřených na zpracovatelský průmysl. Zajímavé bude sledovat, jak se bude nadále vyvíjet klastrová politika v rámci České republiky a zda iniciativa CreaClust napomůže její aktualizaci.

Literatura:

Břusková, P. (2003): Průmyslové klastry. Informační brožura k problematice průmyslových klastrů.  Dostupné z http://www.arr.cz/userfiles/file/prumysloveklastry.pdf

Cikánek, M. (2009): Kreativní průmysly příležitost pro novou ekonomiku. Institut umění – Divadelní ústav. ISBN 978-80-7008_231-7

CreaClust – Přeshraniční klastrová iniciativa pro rozvoj kreativního průmyslu. Dostupné z http://www.fame.utb.cz/creaclust/

Evropská komise (2010): Zelená kniha. Brusel. Dostupné z http://ec.europa.eu/culture/our-policy-development/doc/GreenPaper_creative_industries_cs.pdf

FLORIDA, R. (2002): The Rise of the Creative Class and how it’s transforming work, leisure,community, & everyday life. Basis Books, New York.

HEEBELS, B. and van AALST, I. (2010): ‘Creative clusters in Berlin: entrepreneurship and the quality of place in Prenzlauer Berg and Kreuzberg’, Geografiska Annaler: Series B, Human Geography 92 (4). s. 347–363.

Hitters, E., Richards, G. (2001): The Creation and Management of Cultural Clusters. Creativity and Innovation Management, vol 11, no. 4 s. 234-247.

Landry, Ch. (2000): The Creative City: A Toolkit for Urban Innovators. London. Earthscan.

Markusen, A. (2004): ‘Targeting occupations in regional and community economic development’, Journal of the American Planning Association 70 (3), s.253–268.

Moommaas, H. (2004): Cultural clusters and the post-industrial city: towards the remapping of urban cultural policy. Urban Studies, 41:3, s. 507 – 532.

Národní klastrová strategie 2005-2008. Dostupné z http://www.mpo.cz/dokument6216.html

Porter, E., Barber, A. (2007): Planning the cultural quarter in Birmingham’s Eastside. European Planning Studies, 15 (10). s. 1327-1348. ISSN 0965-4313

Porter, M. (1990a): The Competitive Advantage of Nations. New York.

Přihláška (2010): Ostrava Kandidát na titul EHMK 2015. Dostupné z www.ostrava2015.cz

URBACT (2010): Creative Clusters in Low Density Urban Areas. Dostupné z http://urbact.eu/en/projects/innovation-creativity/creative-clusters/homepage/

Zemanová, L. (2009): Analýza stávajících strategických dokumentů České republiky. ProCulture/Otevřená společnost o.p.s.

Dostupné z http://new.institutumeni.cz/media/document/analyza_kulturni_-kreativnich-prumysly_dokumenty_doc.pdf

 

 

Štítky: 6. číslo

---