Přehlídka netradičního filmu: Hledáme hranice dobrého vkusu, které se dají překročit

---

Konstrukt je fanouškem netradičního filmu. Rozhovor s dramaturgem Přehlídky netradičního filmu Janem Gálem a produkčním festivalu Janem Černíkem tak byl jenom otázkou času. Aktuální číslo o pornu pak k povídání si přímo vybízelo. A kde jsou hranice filmové (ne)estetiky pro vás?

Co je pro vás tradiční film? A co netradiční?

Jan Černík: Označení “netradiční film” bylo v názvu původně použito jako eufemismus pro pornografické filmy, ale s postupným vývojem přehlídky se jeho význam  posunul a dnes bychom mohli říct, že pro nás označuje filmy, které obsahují některá z těchto témat: nahota, sexualita a tělesnost. Rozhodli jsme se vymezit proti rozlišování filmů na pornografické a erotické, protože tyto kategorie jednak nelze chápat jako žánry (spíše jde o stylovou záležitost) a jednak jsou velmi vágní v tom, co označují. Netradiční film, abych to shrnul, lze tedy v souvislosti s naší přehlídkou chápat ve třech významech. Jednak jako film, který by byl tradičními pojmy označen jako pornografický či erotický, jednak jako film, jehož tvůrci kreativním způsobem pracují s nahotou, sexualitou a tělesností a jednak jako film, který byl kvůli nahotě a sexualitě v době svého vzniku považován za kontroverzní.

Jaký je rozdíl mezi Festivalem otrlého diváka a Přehlídkou netradičního filmu?

Jan Gál: Mezi oběma festivaly je značný rozdíl, a to zejména v dramaturgickém konceptu. Festival otrlého diváka se zaměřuje především na hororové a exploatační filmy, čímž v podstatě oživuje premisu klasické grindhouse cinema. A k tomu neodmyslitelně patří i pornografie. Ovšem na rozdíl od otrlce, Přehlídka netradičního filmu má v centru zájmu nahotu, erotiku a tělesnost ve filmu a médiích všeobecně. Samozřejmě v určitém bodě (a filmech) se naše zájmy střetávají, čímž je našemu festivalu nejblíže, přesto každý k nim přistupujeme odlišně. Otrlý divák chce své publikum hlavně bavit, PNF zejména poučit, vzdělávat. Sami máme Festival otrlého diváka hodně rádi, což je taky jeden z důvodů, proč jsme je požádali o spolupráci.

JČ: Zásadní rozdíl je podle mě ten, že Festival otrlého diváka se programově zaměřuje právě na filmy, které se vymykají “hranicím dobrému vkusu” a označuje sám sebe za “přehlídku filmové (ne)estetiky”, tedy něco, co rozhodně není snesitelné pro každého diváka. Dramaturgové Přehlídky netradičního filmu jsou v přístupu k divákům zvídavější a při přípravě programu si pokládají tři otázky. “Co je diváky tolerováno? Co je pro diváky snesitelné? Co je diváky obdivováno?”. Dá se tedy říct, že my hledáme ony “hranice dobrého vkusu”, které se snaží Festival otrlého diváka překračovat.

Existuje něco jako tradiční divák?

JG: Samozřejmě. Divák, kterého nenajdete ve filmových klubech, divák, jenž navštěvuje pouze filmy, o nichž se mluví a které jsou ve všeobecném povědomí.

JČ: Určitě existuje a v každé době bychom tak označili nějakou jinou skupinu. Spojujícím prvkem by však stále bylo to, že jde o diváka filmů s největší tržbou v kinech. 

Co chystáte pro druhý ročník přehlídky?

JG: Chystáme blok věnovaný filmovým adaptacím románů Vladimíra Párala, které představí a uvede sám Vladimír Páral osobně. Dále připravujeme náhled do dnes již multimediální internetové komunity SuicideGirls.com, označované jako Playboy nového milénia, za přítomnosti alespoň jedné z modelek. Představíme švédskou sexploatační královnu Christinu Lindberg v jejích nejslavnějších filmech, uvedeme první část bloku sex a politika se zaměřením na nacistické Německo, v nostalgickém okénku zavzpomínáme na kultovní filmy pro dospělé, uvedeme několik pohledů na tělo ve filmu a ještě mnoho dalšího, rozhodně neméně zajímavého.

JČ: Za sebe bych chtěl zdůraznit, že mám největší radost ze sekce věnované dánské kinematografie, kde lze skutečně hovořit o reprezentativním vzorku erotických komedií ze 70. let, které byly ve své době natolik populární, že vznikaly v sériích celovečerních filmů až o osmi dílech. Situaci z Dánska 60. a 70. let pak přiblíží vybraný dokumentární film, který zasadí filmy do společenského a politického kontextu.

Kolik filmů uvedete na druhém ročníku?

JG: 50 celovečerních filmů a 5 předfilmů.

JČ: Přesně tak, chceme uvést přibližně 50 filmů, tedy přibližně dvojnásobek, než bylo uvedeno na prvním ročníku. Tento stoupající trend bychom rádi udrželi i do dalších ročníků a umím si představit, že by se na Přehlídce netradičního filmu každý rok promítalo 150 až 200 filmů.

Co pro vás osobně znamená násilí a nahota ve filmu a umění osobně?

JG: Nahota a erotika nás v umění provází od prvopočátku, jak dokazují paleolitické jeskynní malby. Samotní Římané dokonce považovali dekorace se zobrazením sexuálních motivů jako věc dobrého vkusu, tak proč se od erotiky a sexuality odvracet jako od něčeho zvrhlého a nevhodného? Vždyť se jedná o něco přirozeného a krásného, poetického.

JČ: Násilí a nahota pro mě v umělecké tvorbě (a nejen tam) představují divácky nejatraktivnější prvky, které byly a jsou také nejvíce tabuizovány a cenzurovány. Upřímně moc nerozumím potřebě některých bojovat proti uměleckému ztvárnění nahoty a násilí, ale chápu, že nelze značkou “umělecké dílo” bránit kdejakou zhůvěřilost. Ostatně problematiku nahoty a sexuality v umění bychom rádi prodiskutovali na Přehlídce netradičního filmu v diskuzním bloku s vybraným zástupcem katolické církve, s psychologem, s filosofem a s estetikem (případně s filmovým vědcem). Konkrétní zástupce jednotlivých oborů zatím vybíráme.

Kolik lidí navštívilo první ročník festivalu?

JČ: Filmy, koncerty, divadla a přednášky navštívilo v sálech celkem 1042 diváků a prodalo se několik desítek akreditací na celou dobu konání akce. Upřímně jsme očekávali větší zájem, ale na druhou stranu nás překvapila a potěšila i poměrně vysoká účast diváků z jiných měst České republiky.

A jací diváci, dá-li se to nějak popsat?

JČ: Tady lze skutečně hovořit o velké rozmanitosti. Rozhodně se vyvrátila naše obava, že koncepce přehlídky přitáhne především osamělé čtyřicátníky. (smích) Nejmladšímu návštěvníkovi Kinokavárny Svět, kde se PNF konala, bylo jen pár měsíců (ten samozřejmě nebyl vpuštěn do sálu na film) a nejstaršímu bylo odhadem 50 – 60 let. Divácké spektrum bylo vyvážené i z hlediska pohlaví.

Pro koho je přehlídka vlastně primárně určena?

JG: V podstatě pro kohokoliv, kdo dovršil věku 18 let a chce se v této oblasti jakkoli vzdělávat, či dovědět něco nového. Jak se v poslední době ukazuje, pornografie a erotický film diváky do kin táhnou, což je jenom dobře, protože i dnes má spousta lidí jejich sledování spojené s něčím zakázaným, s něčím, za co by se měli stydět. Není tomu tak. Všichni se na tyto filmy díváme a kdo tvrdí, že ne, lže.

JČ: Původně jsme uvažovali, že přehlídka bude určena pouze filmovým fanoušků, ale časem se programově vyvinula do více edukační roviny. Tu rozvíjejí jednak dokumentární filmy a jednak odborné úvody před filmy. Počítáme také s vydáním brožury, která bude obsahovat texty k tématu nahoty, sexuality a tělesnosti v umění. Potenciálním divákem je tedy každý, se zájmem o uměleckou tvorbu. Na druhou stranu nevyvíjíme žádnou snahu se podbízet úplně všem.

Jak to dnes probíhalo v Pastiche filmz večer na večeru věnovaném právě vaší přehlídce? Byli jste oba?

JČ: Účastnili jsme se oba dva a každý jsme mluvili o přehlídce z jiného pohledu. Já jsem se na úvod pokusil divákům shrnout dosavadní vývoj PNF a přiblížit, proč děláme filmovou přehlídku o nahotě a sexualitě. Honza pak představil program druhého ročníku. Potom jsme pustili tři filmy, které reprezentovaly tři různé přístupy k nahotě ve filmu: videoart, dokumentární film a hraný film. Diváků se sešlo přibližně 15 – 20 a nikdo z nich v průběhu  neodešel.

Proč jsou filmy s béčkovou estetikou, slashe a bizarní soft porna vlastně v centru vašeho zájmu?

JG: Protože nabízejí neuvěřitelné množství zábavy, intertextuality a implicitní kritiky. Spousta z nich se také razantním způsobem vymyká všemu, co vám může takový mainstream nabídnout. Tady se meze fantazii nekladou.

JČ: Jednak nám přišlo zajímavé, že podobná přehlídka snad nikde na světě neexistuje. Nejblíže našemu záměru byla Pornotopia v Novém Mexiku, ale podle mých informací se jejich produkční tým v roce 2010 potýkal s cenzurním zásahem ze strany veřejné správy. Dále samozřejmě existují festivaly pornografických filmů, ale to už je úplně o něčem jiném. A jednak jsme snad všichni v produkčním týmu měli zálibu v pornografických snímcích a zajímalo nás jejich sledování na festivalové úrovni, v prostředí, kde se za to nikdo nemusí stydět.

Co je váš oblíbený netradiční film?

JG: Jednoznačně Srpski Film (2010). Bizarní snímek, který metaforicky nastiňuje situaci v současném Srbsku a kontroverzním způsobem posouvá veškeré (nejen ty filmové) hranice. Pro mnohé prvoplánové a zbytečné, pro mě provokativní a precizní dílo moderní kinematografie beze špetky samoúčelnosti, které se jednoho dne stane klasikou. Ale už teď je Avatarem svého žánru. A diváci se s ním samozřejmě budou moci setkat také na letošním ročníku Přehlídky netradičního filmu.

JČ: Pokud bych se chtěl držet v kategoriích, které jsem uvedl na začátku rozhovoru, tak bych jmenoval filmy o Josefíně Mutzenbacherové, americký film Za zelenými dveřmi a Extasi Gustava Machatého.

Díky moc za rozhovor a ať se daří přehlídce i netradičnímu filmu.

Více informací najdete na: http://www.netradicnifilm.cz/.

Štítky: 5. číslo

---