Novinky
Regionální strategie a kreativní průmysly – příklad Zlínského kraje
Od roku 2000 jsou v České republice zřízeny kraje jako samosprávní jednotky celkem 14 regionů. Jednou ze základních působností a odpovědností krajů je dle zákona o krajích péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Během první dekády existence Zlínského kraje byly zpracovány nejrůznější koncepční a strategické dokumenty jako nástroje, které mají kraj dlouhodobě směřovat k rozvoji území i potřeb jeho obyvatel. Zjednodušeně jej můžeme označit jako vodítko pro další orgány samospráv, institucí, ale i podnikatelů, investorů nebo občanských aktivistů, kde kraj chce být za dalších 10-20 let a které aktivity považuje za klíčové pro dosažení oné mety – strategie, tedy které aktivity jsou žádoucí a ve strategii se počítá se jejich podporou. Zlínský kraj, resp. Zlín proslul díky obuvnickému impériu Tomáše Bati, který ve své době zaměstnával po celém světě na 30.000 pracovníků. Doba masivní výroby obuvi ve Zlíně dávno pominula, avšak byly položeny základy mnoha odvětvím, které Zlínský kraj značně odlišují od jiných regionů. Jde například o výrobu plastů, ale také o tzv. kulturní a kreativní průmysly, zejména audiovizi, resp. filmový průmysl koncentrovaný přímo ve Zlíně, včetně návaznosti na nejstarší filmový festival v České republice – Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, ale i další specifika Zlínského kraje v oblasti kultury jako folklór nebo lidová řemesla.
Zlato pro český komiks
Dvojice nejúspěšnějších českých scénáristů Džian Baban a Vojtěch Mašek boduje i v mezinárodním kontextu. Z komiksového festivalu Ligatura v polské Poznani přivezli spolu s výtvarníkem Janem Šillerem 1. místo v soutěži němých komiksů Silence. Ze 168 prací ze 39 zemí celého světa zaujala právě Ústřice času, která v Česku vyšla jako součást druhého dílu trilogie Monstrkabaret Freda Brunolda Za vším hledej doktora Ženu. Vojtěch Mašek se vedle výtvarného zpracování spolupodílel také na scénáři k dokumentární komiksové trilogii O přibjehi, která se v loňském roce prosadila v komiksové velmoci Francii. Úspěchy jsou spjaty s jeho domovským nakladatelstvím Lipnik zaměřujícím se od roku 2008 na původní českou komiksovou tvorbu. V poslední době se psalo také o úspěchu grafika a kreslíře Michala Suchánka, o jehož komiks na motivy povídek Ondřeje Neffa projevila zájem americká nakladatelství. Mezi nimi i Dark Horse. Vizuálním stylem Suchánkova tvorba do amerického prostředí zapadá. Editor Komiksária Lukáš Růžička správně poukazuje na univerzálnost a přístupnost masovému publiku, která není u tuzemských komiksů běžná. Příběhu Michala Suchánka podávaného ve stylu „jak český Honza ke štěstí přišel“ se chopil i týdeník Reflex. Rozhovor s vskutku novým zjevem českého komiksu najdete na stránkách Komiksária. Zkrátka, českému komiksu se v zahraničí daří.
Radost z genderu
Tématem nového čísla časopisu pro mezioborová bohemistická studia Slovo a smysl je – možná to někoho překvapí – gender. Vzletně a v duchu Nietzscheho koncepce radostné vědy nese přídomek Radostný gender/The Gay Gender. Další povedená brázda na poli bohemistiky pro sazeničky genderové analýzy u nás. Gender je, zdá se, aktuální v odborné literárněvědné diskuzi. Nedávno vyšel sborník Česká literatura v perspektivách genderu jako jeden z výstupů IV. kongresu světové literárněvědné bohemistiky. Z druhé strany, z řad studentských příspěvků, pro změnu vyrašila zajímavá publikace Tváří v tvář. Gender jako metodologická kategorie literárních analýz. Nejnověji se pak na pultech knihkupectví objevila smělá práce Homosexualita v dějinách české kultury, zasahující mimo jiné oblast literatury.
Holci a kluky v animaci
První z letošních sekcí PAFu nesla hravý název Holci a kluky v animaci. Pozornosti se dostalo tématu genderu ve vztahu k animaci a genderové analýze animovaných příběhů a jejich hrdinek/hrdinů. Cílem bylo nabourat předsudky spjaté s tradiční narativní animací a genderem – a tak, proč to neudělat najednou. V animaci se skousne leccos a její prostředky umožňují rozehrát specifický autorský rukopis, uplatnit nadsázku a zachytit tak podstatu problému. Není nutné brát v potaz reálné lidské proporce a možnosti. A tak Karkulka sežere vlka a na obézních jedincích hrají tukové polštáře symfonii. Jednotlivé bloky genderové sekce byly uvozeny krátkou přednáškou předních českých odbornic a odborníků na gender. Vesměs musely být z časových důvodů uťaty ještě v rozběhu. Postesknout nad tím se chtělo hlavně u prezentace Blanky Knotkové-Čapkové z Katedry genderových studií Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, která uvedla blok Pohádky naruby. Zasloužila by prostor pro samostatnou přednášku, ve které by rozvedla dobře připravené slidy na základní téma probíhající napříč festivalem, tedy genderovou analýzu pohádek.
PAF slaví deset let!
Ve čtvrtek 8. prosince 2011 začíná PAF sfoukávat narozeninové svíčky na olomouckém tvarůžku. Do neděle 11. prosince bude město žít Přehlídkou animovaného filmu Olomouc, jejíž centrum tvoří jako obvykle budova bývalého jezuitského konkviktu. Tam festival slavnostně započne v Kapli Božího Těla a bude spojen s unikátní audiovizuální instalací Dana Gregora a Tomáše Dvořáka Archifon I.
Další program nechť si každý podle libosti sestaví sám – najdete ho na stránkách PAFu (www.pifpaf.cz). Vybírat bude možno ze sedmi hlavních sekcí. Nebudou chybět již zavedené sekce jako je Konvikt resident a PAF art, Aport animace (v rámci níž např. představí Lukáš Gregor knihu Typologie a chování postav v animovaných filmech Walt Disney Company), nebo klasická kurátorská soutěž Jiné vize, která se zaměřuje na audiovizuální tvorbu v českém kontextu. Letos vyjde jako bonus katalog významných událostí souvisejících s vývojem audiovizuálního umění v ČR po roce 2000. Dalším tématem desátého ročníku PAFu je rotoskopie, jedna z hybridních kinematografických forem, kterou přijede představit v rámci sekce PAF Kult americký animátor a vynálezce programu Rotoshop Bob Sabiston.
Mezipatra v Olomouci
Ozvěny festivalu Mezipatra v Olomouci v letošním roce slaví poloviční výročí. Už pátým rokem nabídnou olomouckému publiku několik filmů z programu festivalu Mezipatra doplněných o doprovodný program. Tentokrát se Mezipatra v Olomouci rozhodla vyrazit mezi lidi. Návštěvníci je tak mohou potkat i v kině Metropol nebo v oblíbené kavárně. „Rozhodli jsme se reagovat na podněty ze strany návštěvníků a nesměřovat Mezipatra pouze do prostoru Uměleckého centra Univerzity Palackého. I proto jsme letos přidali další dvě promítací místa a zařadili jsme do programu Queer Café, které bude probíhat zejména v olomouckých kavárnách.“ říká Aneta Horáková, která je jednou z hlavních organizátorek festivalových ozvěn.
Mezipatra, Pěchouček a PAF se potkají v Trafo Studiu
Cyklus přednášek o vizuální kultuře Fresh Eye pokračuje. Ve středu 16. listopadu se na jednom místě nového galerijního a ateliérového prostoru v pražských Vysočanech potkají organizátoři festivalu Mezipatra, Přehlídky animovaného filmu PAF, Michal Pěchouček, bývalý děkan FAMU profesor Jan Bernard nebo doktorka sémiotiky Michaela Fišerová. Jaký je vztah statického a dynamického obrazu? Lze je vzájemně komparovat a na základě jakých kategorií? Jakými nástroji, kterými klasický obraz či fotografie nedisponují, komunikuje pohyblivý obraz s divákem? Cyklus přednášek o vizuálních studiích a vizuální kultuře Fresh Eye pokračuje a v rámci aktuálního tématu obraz versus filmový obraz se snaží na tyto otázky odpovědět. Druhý večer projektu Fresh Eye, který dramaturgicky oživuje zcela nový prostor vysočanského Trafo Studia, se koná již ve středu 16. listopadu 2011 od 17:00 hodin. Teoretické příspěvky doktorky sémiotiky a filozofie Michaely Fišerové a jednoho ze zakladatelů pražských filmových studií Jana Bernarda doplní prezentace probíhající mezinárodního queer festivalu Mezipatra a Přehlídky animovaného filmu a současného audiovizuálního umění (PAF), která letos oslaví deset let. Doprovodný program listopadového večeru bude pod kurátorskou a uměleckou taktovkou Michala Pěchoučka. Akce je zdarma.
Miroslav Marcelli: Komu patrí panoráma?
Urbánny priestor inšpiruje ľudí k mnohému. O tom, že niektorých z nás potom k jeho filozofickej a semiotickej rekognoskácii, sa mohli presvedčiť všetci tí, ktorí 3. novembra našli cestu do priestorov jednej z budov Filozofickej fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre. V tamojšej Akropole sa v rámci cyklu vedeckých prednášok – vzhľadom na cieľ vytvoriť priestor pre otvorené a produktívne dialógy zástupcov rôznych odborov humanitných a spoločenských vied nazvaného príznačne – Interdisciplinárne dialógy uskutočnila prednáška Prof. PhDr. Miroslava Marcelliho, PhD. s názvom Filozofia a semiotika urbánneho priestoru. O tom, že sa takto postavená téma vedeckej prezentácie stretla s výrazným záujmom – predovšetkým pochopiteľne v kruhoch akademickej obce (t. j. univerzitných pedagógov a študentov) –, svedčí fakt, že bezmála polhodinu pred jej avizovaným začiatkom bolo už auditórium takmer z polovice zaplnené. Vedecké stretnutie otvorila zástupkyňa organizátorov tézovitým, zato však mimoriadne informačne nasýteným predstavením speakera, aby sa hneď na to, reagujúc na superlatívy zhmotnené v jeho vedeckých úspechoch gestom sympaticky pôsobiacej skromnosti, slova ujal on sám. V úvode oboznámil prítomných – ako to sám nazval – s osobným itinerárom, teda s cestou, ako sa k predmetnej problematike dostal. Napriek tomu, že ako popredný slovenský filozof a okrem iného profesor filozofie na Katedre filozofie a dejín filozofie Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave sa v rámci svojej vedeckej práce sústreďuje predovšetkým na nemeckú klasickú a francúzsku modernú filozofiu – ako uviedol –, jeho cesta k problematike urbánneho priestoru (o čosi užšie: k mestu) sa spája omnoho významnejšie so semiotickými skúmaniami, špeciálne potom s prácami Rolanda Barthesa. Vzápätí však profesor Marcelli v niekoľkých bodoch prítomným poslucháčom ukázal, že filozofia (aj tá, ktorá je jeho doménou) a mesto si vlastne, hoci sa tak na prvý pohľad môže zdať, nie sú až tak vzdialené: najprv sa krátko zmienil o Immanuelovi Kantovi, ktorý podľa tradovaných historiek priam až úzkostlivo lipol na meste Kőnigsberg, aby si hneď na to kládol rečnícku otázku, prečo je urbanofóbnosť v protiklade s urbanofilnosťou Sokrata vlastnosťou mnohých veľkých filozofov, počnúc Jeanom Jacquesom Rosseauom (ten zdôrazňoval zhubný vplyv mesta na morálku a jeho deštrukciu prirodzených ľudských inštinktov), cez Friedricha Nietzscheho (jeho negatívny vzťah k mestu sa premieta napríklad do postavy Zarathustru) až k Martinovi Heideggerovi, ktorý k mestu prechovával averziu priam bytostnú.
Kam chodia na párty twitteristi: report z UniCampu
Do Trnavy sa jednoznačne oplatilo prísť, vidieť, užiť si to. Od drobných vychytávok (študentské vizitky, offline Like button), ktoré v konečnom dôsledku pôsobili veľmi funkčne, cez super organizačný tím, až po to najdôležitejšie – zaujímavé prednášky.
Tucet netuctových komiksů
Po skoro dvouleté přestávce se na českou komiksovou scénu vrací časopis KomiksFest! revue. Ten vycházel od roku 2008 dvakrát ročně v pauze mezi podzimními festivaly KomiksFEST!. Před nedávnem vyšlo páté číslo, které je nabité dvanácti různorodými komiksovými příběhy zahraničních a českých autorů. Vedle těchto časopisů vychází v Česku také Crew orientovaný na zahraniční zejména hrdinskou produkci a Aargh!, ve kterém komiks nachází i textovou oporu v článcích věnujících se tomuto „médiu.“ Nové číslo KomiksFest! revue tak trochu muselo vzniknout, jelikož v loňském roce vyhlásil festival KomiksFEST! spolu s DRAWetc. graphic atelier komiksovou scenáristickou soutěž „Čekárna“ s dodatkem, že realizace vítězných scénářů budou uveřejněny právě v tomto časopise. A tak se také stalo. Scénářů se výtvarně chopili Václav Šlajch „nejjasnější vycházející hvězda české scény“, komiksový veterán Karel Jerie a Ticho762 se svou kresbou rostoucí z graffiti poetiky. Z českých autorů jsou dále zastoupeni svými komiksovými povídkami vedenými jednou naivistickou kresbou, podruhé černobílou expresivní linkou a po třetí počítačovou kresbou autoři Tereza Tydlitátová, Vojtěch Šeda a Marek Pokorný. Ze zahraničních autorů je to např. Kondrad Beck vtipně ztvárňující podobenství o netvorovi a dívce. O jezerní obludě pojednává také ukázka z alba The Lagoon Lilli Caré. Dvanáctkrát a pokaždé jinak, tak by se dal charakterizovat cíl redakce avizovaný v pátém čísle magazínu KomiksFest! revue – a skutečně je to vizuální pastva poukazující na žánrovou a výtvarnou rozmanitost komiksu. Již klišovité stigma komiksu jako obrázkového čtení o zvířátkách nebo ztotožňování adjektiva komiksový se superhrdinským není zrovna problém komiksových fanoušků, potencionální cílové skupiny takového revue – ovšem opakování a rozšiřování povědomí toho, co v komiksu lze a jaký může být, je bezesporu potřeba. Je to ve všech ohledech volba přínosná, a každý si v takto koncipovaném čísle najde to své. K tomu se jedná o výborně načasovanou návnadu na letošní festival KomiksFEST! a při té příležitosti vycházející katalog.